5. Každý den alespoň trochu ukliďte svůj prostor
Nečekejte, až se dostaví motivace. Začněte jednoduše.
Stačí třeba dvacet minut: umýt nádobí, uklidit kuchyňskou linku, složit oblečení nebo dát věci na své místo.
Klidnější prostředí může pomoci uklidnit i mysl. Často totiž neplatí, že nejprve přijde motivace a potom činnost. Někdy je to právě naopak – činnost vytvoří motivaci pokračovat.
6. Vyjděte z domu alespoň třikrát týdně
Nemusíte dělat nic výjimečného.
Můžete si zajít na kávu, projít se, nakoupit, navštívit knihovnu nebo se jen projít po okolí.
Pobyt venku přináší nové podněty, pomáhá udržovat kontakt s okolím a dává týdnu určitý rytmus. Zároveň zabraňuje tomu, aby všechny dny vypadaly stejně.
A někdy se při obyčejné procházce nebo návštěvě kavárny člověk nečekaně dostane do rozhovoru s někým novým, vyslechne zajímavý příběh nebo jednoduše stráví příjemnou chvíli mezi lidmi.
7. Vždy mějte něco, na co se můžete těšit
Může to být oblíbené jídlo, malý výlet, procházka, kniha, kterou si chcete koupit, návštěva někoho blízkého nebo dezert, na který máte chuť.
Nemusí jít o nic velkého.
Mít před sebou něco příjemného dává dnům určitý směr. Když se nemáme na co těšit, dny mohou jednoduše plynout jeden za druhým.
Těšte se na něco, i kdyby to byla úplná maličkost. I malý plán může zpříjemnit celý týden.
8. Udržujte alespoň jeden pravidelný lidský kontakt
Může to být týdenní telefonát, společná káva jednou za dva týdny nebo pravidelné setkání s někým, kdo ví, že jste tady – a jehož přítomnost zároveň očekáváte vy.
Nemusí jít o dlouhé ani hluboké rozhovory. Někdy stačí několik minut obyčejného povídání.
Důležité je vědět, že existuje někdo, kdo by si všiml, kdybyste se delší dobu neozvala.
Lidský kontakt je důležitý. Je v něm pozornost, blízkost a pocit, že na světě nejsme úplně sami.
Jemné a praktické rady
Používejte budíky nebo připomínky, které vám pomohou vytvořit jednoduchý denní rytmus.
Zapisujte si malé plány do diáře nebo kalendáře.
Nečekejte, až vám bude opravdu těžko, abyste požádala o pomoc. Ozvěte se někomu už ve chvíli, kdy cítíte, že společnost nebo podpora by vám udělala dobře.
Ve dnech, kdy jste unavená, si dovolte udělat jen to nejnutnější. Pravidelnost je důležitější než dokonalost.
Nezapomínejte, že požádat o společnost nebo pomoc není známkou slabosti. Může to být naopak známka rozvahy a moudrosti.
Žít sama nemusí znamenat smutek, zanedbávání sebe sama ani prázdnotu. Může to být prostor pro klid, nové objevy, vlastní rozhodování a větší respekt k sobě.
Po osmi letech života o samotě jsem pochopila, že spokojenost nevzniká jednoduše tím, že člověk není sám. Vzniká z malých věcí, které každý den děláme pro sebe, z kontaktů, které si udržujeme, a z pocitu, že náš život má stále svůj vlastní směr.
A možná právě to je nejdůležitější: žít sama neznamená žít méně. Znamená to naučit se vytvořit si život, ve kterém se cítíte dobře i sama se sebou.
