Vzdušnější domácnost se snadněji udržuje a někdy jako by uklidnila i naši mysl.
Nechte si to, co používáte, co máte rádi a co vám usnadňuje život.
Zbytek může pryč.
S přibývajícím věkem má pohodlí a jednoduchost často větší cenu než dům přeplněný věcmi.
3. Přestaňte řídit svůj život podle toho, „co řeknou lidé“
Mnoho lidí stráví velkou část života snahou splnit očekávání ostatních.
„Co si pomyslí sousedé?“
„Co řeknou příbuzní?“
„V mém věku se to přece nehodí.“
„Jaký to má ještě smysl?“
Po šedesátce může přijít jedna z nejkrásnějších forem svobody: přestat mít potřebu někomu něco dokazovat.
Chcete si obléct barevné oblečení? Oblékněte si ho.
Chcete vyrazit na výlet? Jeďte.
Chcete se naučit používat nový telefon, tančit, malovat, navštěvovat kurzy nebo si jen sami vypít kávu na terase? Udělejte to.
Život nemá věk, ve kterém bychom měli přestat být zvědaví.
Někdy se lidé sami připravují o mnoho radostí, protože si představují, že je ostatní budou soudit. Ve skutečnosti má většina lidí dost vlastních starostí na to, aby tolik přemýšlela o rozhodnutích někoho jiného.
A pokud někdo něco poznamená?
Je to jeho život, nebo váš?
4. Mějte důvod, proč každé ráno vstát z postele
Možná právě toto je nejdůležitější.
Člověk potřebuje cítit, že jeho den má nějaký smysl.
Nemusí jít o nic velkého.
Může to být zahrada, o kterou se staráte. Kočka nebo pes, kteří vás ráno čekají. Květiny na balkoně. Kniha, kterou chcete dočíst. Procházka v parku. Kamarádka, se kterou jednou týdně zajdete na kávu. Vnouče, kterému pomáháte s úkoly. Recept, který chcete vyzkoušet.
Právě malé věci dávají životu rytmus.
Problém může nastat tehdy, když člověk postaví celý svůj život pouze kolem dětí nebo partnera.
„Já žiju pro děti.“
Zní to krásně, ale děti vyrostou. Odejdou. Mají práci, vlastní rodiny, starosti a povinnosti.
A co potom zůstane?
Musíte zůstat také vy.
Se svými zájmy, malými rituály, lidmi, které jste si sami vybrali, a věcmi, které vám přinášejí radost.
Není sobecké udělat něco pro sebe. Je to způsob, jak projevit úctu k vlastnímu životu.
O tom, zda jste sami, nerozhoduje počet lidí kolem vás
Můžete mít deset příbuzných a přesto si s žádným z nich skutečně nepromluvit.
Nebo můžete mít dva blízké lidi a přitom vést naplněný život.
Důležité není, kolik lidí projde vašimi dveřmi, ale jak se cítíte ve chvíli, kdy dveře zůstanou zavřené.
Rodina je důležitá. Přátelé jsou důležití. Náklonnost lidí kolem nás může život výrazně zpříjemnit.
Vaše vnitřní pohoda by však neměla být zcela závislá na nich.
Lidé přicházejí, odcházejí, mění se a mají své vlastní cesty.
Vy sami se sebou však zůstáváte každé ráno.
Možná právě v tom spočívá skutečné tajemství
Klidné stáří neznamená stáhnout se ze světa ani přestat potřebovat druhé.
Znamená milovat své blízké, aniž byste po nich chtěli, aby zaplnili každé prázdné místo.
Mít radost, když přijedou děti, ale umět prožít krásný den i tehdy, když přijet nemohou.
Být šťastní, když zazvoní telefon, ale nekontrolovat ho každých pět minut a čekat na telefonát.
Mít kolem sebe milované lidi, ale zároveň mít svůj vlastní svět.
Možná je jednou z největších svobod, které s věkem získáváme, právě tato schopnost říct si v klidu:
„Miluji svou rodinu, ale umím krásně žít svůj život i tehdy, když jsem právě sám se sebou.“
A když se dostanete do tohoto bodu, ticho v domě už nepůsobí prázdně.
Působí jako vnitřní klid.
