Spokojenost v druhé části života nespočívá jen ve financích nebo dobré fyzické kondici. Opírá se také, a možná především, o kvalitu prostředí, ve kterém žijeme, a o vztahy, které ho naplňují. A ta nejvíce naplňující odpověď nemusí být vždy ta, kterou bychom na první pohled očekávali.
V určitém věku se vynoří zásadní otázka: v jakém prostředí a s jakými lidmi si vybudovat spokojený, svobodný a klidný každodenní život? Dříve se očekávalo, že člověk stráví závěr života u svých dětí. Doba se však mění a stále více lidí dnes hledá jiné možnosti, které lépe odpovídají jejich představám o této nové životní etapě.
Protože šťastné stárnutí je jemnou rovnováhou, která jde daleko za hranice bankovního účtu nebo výsledků zdravotních prohlídek. Atmosféra našeho domova a povaha vztahů, které v něm každý den vytváříme, jsou jejími důležitými součástmi.
Zachovat si samostatnost – poklad, o který stojí za to pečovat
Je důležité si uvědomit: zachování nezávislosti je jedním ze základních pilířů spokojeného stárnutí. Dokud člověk dokáže zvládat svůj každodenní život – připravovat si jídlo, organizovat svůj čas, přijímat návštěvy podle svého, vycházet ven a starat se o svou domácnost – posiluje v sobě cenný pocit svobody a užitečnosti.
Zůstat doma neznamená být izolovaný, ale mít kontrolu nad vlastním životem. Možnost rozhodnout se, co si dáte k jídlu, kdy půjdete spát, na co se budete dívat v televizi nebo kam půjdete, je skvělým zdrojem dobré nálady. Někdy není nejchytřejším řešením stěhování, ale úprava vlastního domova: zvolit menší a praktičtější prostor bez překážek, s přizpůsobenou koupelnou a vším potřebným v dosahu. Právě to bývá klíčem k pohodlnému a klidnému stárnutí doma.
Život v rodině: představa, na kterou je dobré se dívat realisticky
Mnoho rodičů někdy uvažuje o tom, že se nastěhují ke svým dětem. Teoreticky to může představovat lásku a rodinnou solidaritu. Ve skutečnosti však může společné bydlení přinést nečekané situace.
Každá domácnost má svůj vlastní rytmus, zvyklosti a způsob fungování. Starší člověk se pak může cítit jako stálý host, který se musí neustále přizpůsobovat a může mít nenápadný pocit, že překáží. Někdy se také, byť neúmyslně, může ocitnout v roli pravidelného hlídání vnoučat, což může být vyčerpávající.
