Dovršení sedmdesáti let nemusí znamenat začátek období, ve kterém člověk pouze zpomaluje a vzdává se svých plánů. Pro mnoho lidí může být tato etapa naopak příležitostí užívat si větší klid, věnovat se rodině, rozvíjet své zájmy a konečně dělat více věcí podle vlastních představ.
Existuje však jedna důležitá skutečnost, na kterou se někdy zapomíná: naše zdraví a životní pohoda nezávisí pouze na věku nebo genetice. Významnou roli mohou hrát také každodenní návyky, vztahy s ostatními lidmi a prostředí, ve kterém žijeme.
Někteří lidé nám dodávají energii, podporují naši samostatnost a pomáhají nám překonávat těžké chvíle. Jiné vztahy mohou být zdrojem dlouhodobého stresu, nejistoty nebo pocitu osamělosti.
Kdo tedy může přispět k lepšímu životu po sedmdesátce a na co bychom si měli dávat pozor?
1. Lidé, kteří vás vyslechnou a zajímají se o vás
S přibývajícím věkem se mohou měnit rodinné vztahy, přátelství i každodenní povinnosti. Někteří přátelé se odstěhují, jiní mají vlastní zdravotní problémy a kontakt s okolím může být méně častý než dříve.
Právě proto je důležité mít někoho, s kým můžete mluvit otevřeně a bez obav, že budete odsuzováni. Nemusí jít o velký okruh známých. Někdy stačí jeden blízký člověk, který si udělá čas na rozhovor, zavolá vám nebo vás pozve na procházku.
Kvalitní sociální vztahy mohou podporovat psychickou pohodu a pomáhat lidem zvládat stres. Dlouhodobá osamělost je naopak spojována s horším zdravím a vyšším rizikem některých zdravotních problémů.
Pokud máte pocit, že se váš společenský život zmenšuje, zkuste začít drobnostmi. Zavolejte starému příteli, navštivte souseda nebo se zapojte do místní skupiny, která se věnuje vašemu oblíbenému koníčku.
2. Rodina, která respektuje vaši samostatnost
Podpora rodiny může být v pozdějším věku velmi důležitá. Někdy pomůže s nákupem, doprovodem k lékaři nebo běžnými domácími úkoly. Jindy stačí společný oběd nebo pravidelný telefonát.
Dobrá péče však neznamená rozhodovat za staršího člověka o všem. I po sedmdesátce má každý právo vyjadřovat své názory, rozhodovat o svém každodenním životě a zachovávat si co největší samostatnost.
Pokud vám blízcí chtějí pomáhat, je užitečné otevřeně si říct, jakou podporu potřebujete a co chcete zvládat sami. Takový rozhovor může předejít nedorozuměním a pocitu, že člověk ztrácí kontrolu nad vlastním životem.
Rodinná blízkost je nejpřínosnější tehdy, když se opírá o respekt, důvěru a vzájemnou ohleduplnost.
