Pokud se vaše děti narodily mezi lety 1980 a 1999, vyrůstaly v období, které přineslo obrovské změny.
Zažily přechod od analogového světa k digitálním technologiím, nástup internetu, nové způsoby komunikace i rychlé společenské změny. Není proto překvapivé, že jejich pohled na práci, vztahy, osobní svobodu nebo životní hodnoty může být odlišný od pohledu jejich rodičů.
Na sociálních sítích se podobné rozdíly často vysvětlují prostřednictvím myšlenek švýcarského psychologa Carla Gustava Junga. Je však důležité dodat, že Jung tuto konkrétní generaci přímo nepopisoval. Jeho myšlenky o osobnosti, emocích a procesu hledání vlastní identity mohou spíše nabídnout zajímavý způsob, jak o těchto rozdílech přemýšlet.
1. Hledají vlastní identitu, ne pouze poslušnost
Jedním z důležitých Jungových pojmů byla individuace – proces, během kterého člověk postupně poznává sám sebe a vytváří si vlastní identitu.
U lidí narozených v tomto období se proto může projevovat silná potřeba rozhodovat o vlastním životě.
Často se ptají:
- Proč to máme dělat právě takto?
- Dává mi to skutečně smysl?
- Co vlastně od života chci?
- Je tato cesta opravdu moje?
Pro starší generaci může takové chování někdy působit jako neposlušnost nebo vzdor. Ve skutečnosti ale může jít jednoduše o snahu najít vlastní směr.
2. Chtějí být vyslechnuti, ne pouze vedeni
Pro mnoho lidí je důležité nejen dostávat rady, ale také mít možnost říct, co skutečně cítí a co si myslí.
Místo jednoduchého:
„Protože jsem to řekl.“
může lépe fungovat rozhovor a vysvětlení důvodů.
Potřeba být vyslechnut přitom neznamená odmítání autority. Často jde spíše o touhu být brán jako dospělý člověk, jehož názor má určitou váhu.
