Někdo má dobrou práci, fungující rodinu a kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi. Přesto se uvnitř necítí šťastný. Často pochybuje o sobě, neumí požádat o pomoc a má pocit, že mu v životě něco důležitého chybí.
Možná si říká, že by měl být spokojený. Vždyť má všechno, co potřebuje. Jenže pocity se nedají jednoduše vypnout a vnitřní prázdnotu někdy nedokážou zaplnit ani úspěchy, peníze nebo dobré vztahy.
Jedním z možných vysvětlení může být citové zanedbávání v dětství. Nejde nutně o násilí nebo otevřené ubližování. Někdy dítěti chybí něco méně viditelného, ale stejně důležitého: zájem o jeho pocity, pochopení, povzbuzení a pocit bezpečí.
Rodiče mu mohli zajistit jídlo, oblečení i vzdělání, ale nemuseli mu dostatečně pomáhat porozumět vlastním emocím. A právě tyto zkušenosti mohou ovlivňovat dospělý život.
Podívejme se na sedm znaků, které stojí za pozornost.
1. Máte pocit vnitřní prázdnoty, i když vám zdánlivě nic nechybí
Někdy nejde o obyčejnou špatnou náladu ani o smutek, který po několika hodinách odezní. Je to spíše neurčitý pocit, že uvnitř něco chybí. Člověk nedokáže přesně vysvětlit, co ho trápí, ale ani ve chvílích, kdy se mu daří, necítí úplnou spokojenost.
Pokud dítě vyrůstalo v prostředí, kde se o jeho emocích příliš nemluvilo, mohlo se naučit své pocity potlačovat. Když bylo smutné, nikdo se nezeptal proč. Když mělo strach, nedostalo potřebné uklidnění. A když potřebovalo pochvalu nebo povzbuzení, často se jich nedočkalo.
V dospělosti pak může být obtížné rozpoznat, co člověk skutečně cítí a co potřebuje. Někdy se snaží prázdnotu překonat neustálou prací, nakupováním, jídlem nebo hledáním uznání od ostatních.
2. Je pro vás těžké požádat o pomoc
Když potřebujete podporu, raději všechno zvládnete sami. I když jste unavení, nemocní nebo pod tlakem, představa, že byste někoho požádali o pomoc, vám může být nepříjemná.
Možná máte strach, že budete ostatní obtěžovat. Nebo si říkáte, že vaše problémy nejsou dost důležité, aby se jimi někdo zabýval.
Podobný postoj si někteří lidé vytvářejí už v dětství. Pokud jejich potřeby opakovaně zůstávaly bez odezvy, mohli dojít k závěru, že se musí spoléhat pouze sami na sebe.
Samostatnost je samozřejmě důležitá vlastnost. Problém nastává tehdy, když člověk nedokáže přijmout pomoc ani ve chvíli, kdy ji opravdu potřebuje.
3. Nevíte přesně, kdo jste a co vlastně chcete
Při důležitých rozhodnutích často přemýšlíte nad tím, co od vás očekávají ostatní. Snadno změníte názor podle toho, kdo vám právě radí, a někdy ani sami nevíte, co je pro vás skutečně důležité.
Může být pro vás obtížné pojmenovat vlastní přednosti, zájmy nebo životní cíle. Potřebujete časté potvrzení od partnera, rodiny nebo kolegů, že jste něco udělali správně.
Pokud dítě nemělo dostatek prostoru vyjadřovat své názory a emoce, mohlo se naučit přizpůsobovat především ostatním. Postupně pak může ztrácet jistotu ve vlastním úsudku.
V dospělosti pomáhá začít jednoduchými otázkami: Co mám rád? Co mi vadí? Co bych chtěl, kdybych se nemusel bát reakce druhých?
