4. K ostatním jste laskaví, ale na sebe příliš přísní
Když udělá chybu někdo jiný, dokážete ho pochopit. Umíte vyslechnout přítele, povzbudit kolegu a odpustit partnerovi. Jenže když se něco nepovede vám, reagujete úplně jinak.
Vyčítáte si i drobnosti, dlouho přemýšlíte nad každým neúspěchem a máte pocit, že nikdy nejste dost dobří.
Tento přístup může souviset s prostředím, ve kterém dítě nedostávalo dostatek pochopení a přijetí. Pokud se jeho emoce přehlížely nebo se od něj očekávalo, že bude vždy silné a bezproblémové, mohlo si vytvořit velmi přísná pravidla pro vlastní chování.
V dospělosti se pak podobný vnitřní hlas může ozývat při každé chybě.
Zkuste si představit, co byste řekli blízkému člověku ve stejné situaci. Pravděpodobně byste ho nekritizovali tak tvrdě, jako kritizujete sami sebe. Stejnou míru pochopení si zasloužíte také vy.
5. Často cítíte vinu a stud, i když jste nic špatného neudělali
Někteří lidé se automaticky omlouvají, i když za situaci nemohou. Bojí se někoho zklamat, mají problém říct ne a často přebírají odpovědnost za nálady ostatních.
Když je někdo nespokojený, okamžitě přemýšlejí, zda něco neudělali špatně. Když potřebují pozornost nebo podporu, mohou se za to dokonce stydět.
Takové pocity mohou vznikat z různých životních zkušeností. U lidí, kteří v dětství nedostávali dostatek emocionální podpory, se někdy rozvíjí přesvědčení, že jejich potřeby nejsou důležité nebo že si musí lásku a přijetí zasloužit.
Je však důležité si připomenout jednu věc: potřebovat blízkost, pochopení a pomoc není slabost. Nikdo se nemusí stydět za to, že má emoce.
6. Máte problém mluvit o svých pocitech
Když se vás někdo zeptá, jak se opravdu cítíte, odpovíte jednoduše: „Dobře.“ I když uvnitř prožíváte smutek, strach nebo zklamání, nedokážete o tom snadno mluvit.
Možná se bojíte, že vás ostatní nepochopí. Možná nechcete nikoho zatěžovat. Nebo jste si během života zvykli, že je bezpečnější o svých problémech mlčet.
Dítě se učí zacházet s emocemi také prostřednictvím dospělých. Když rodiče jeho pocity poslouchají, pomáhají mu je pojmenovat a reagují s pochopením, získává postupně větší jistotu.
Pokud taková zkušenost chyběla, může být později obtížnější otevřeně mluvit o tom, co člověk prožívá.
Dobrou zprávou je, že schopnost rozpoznávat a vyjadřovat emoce se dá postupně rozvíjet. Někdy pomůže psaní deníku, rozhovor s důvěryhodným člověkem nebo odborná podpora.
7. Ve vztazích se bojíte odmítnutí nebo přílišného sblížení
Toužíte po blízkosti, ale současně vám může být nepříjemné někomu skutečně důvěřovat. Někdy se bojíte, že vás partner opustí. Jindy se naopak stáhnete ve chvíli, kdy se k vám někdo začne citově přibližovat.
Můžete mít potřebu neustále dokazovat svou hodnotu, přizpůsobovat se druhým nebo potlačovat vlastní přání, jen abyste si udrželi jejich přízeň.
Tyto vzorce mohou souviset s dřívějšími zkušenostmi, ale nejsou automatickým důkazem citového zanedbávání. Vztahy ovlivňuje mnoho faktorů, včetně pozdějších zkušeností, osobnosti a prostředí, ve kterém člověk žije.
Důležité je všímat si, zda se ve vztazích opakovaně necítíte nejistí, nedokážete vyjádřit své potřeby nebo máte strach, že vás druzí přestanou mít rádi, pokud nebudete vždy vyhovovat jejich očekáváním.
Dá se s následky citového zanedbávání něco dělat?
Ano. To, co člověk prožil v dětství, nemusí určovat celý jeho další život. Některé naučené způsoby chování lze postupně změnit a člověk se může naučit lépe rozumět svým emocím, nastavovat hranice a přijímat podporu.
Prvním krokem může být uvědomění, že vlastní potřeby nejsou méně důležité než potřeby ostatních. Nemusíte být neustále silní, všechno zvládat sami ani si zasloužit každou projevenou laskavost.
Pomoci může také rozhovor s psychologem nebo psychoterapeutem. Odborník může pomoci rozpoznat souvislosti mezi minulými zkušenostmi a současnými obtížemi a najít vhodný způsob, jak s nimi pracovat.
Je přitom důležité nedělat si vlastní diagnózu pouze podle několika příznaků. Pocit prázdnoty, nejistota, vina nebo potíže ve vztazích mohou mít mnoho různých příčin.
Vaše potřeby byly důležité tehdy a jsou důležité i dnes
Ne každé dítě, které nedostávalo dostatek citové podpory, si později ponese stejné následky. A ne každý dospělý, který se v uvedených bodech pozná, musel zažít citové zanedbávání.
Pokud vám ale některé z těchto situací připomínají vlastní život, může být užitečné zamyslet se nad tím, odkud vaše pocity pocházejí.
Možná jste se kdysi naučili mlčet, neobtěžovat ostatní a všechno zvládat sami. To ale neznamená, že tak musíte žít navždy.
Nemusíte být dokonalí, abyste si zasloužili lásku, respekt a pochopení. A nemusíte na všechno být sami.
