Když se řekne, že bychom se měli od některých lidí držet dál, mnohým z nás se okamžitě vybaví cizí lidé, problematičtí známí nebo bývalí partneři. Jenže někdy může být mnohem těžší situace doma – mezi vlastními příbuznými.
Od dětství slýcháme, že rodina je důležitá. Že bychom si měli odpouštět, držet při sobě a nezapomínat na společné pouto. Jenže jedna věc se často přehlíží: příbuzenský vztah automaticky neznamená zdravý a bezpečný vztah.
Můžeme někoho milovat, a přesto se vedle něj cítit vyčerpaní, nejistí nebo neustále kritizovaní. A někdy právě lidé, od kterých očekáváme podporu, opakovaně překračují naše hranice.
Neznamená to, že každá rodinná hádka je důvodem k přerušení kontaktu. Důležité je rozpoznat dlouhodobé chování, které nám ubližuje, a naučit se na něj reagovat.
1. Lidé, kteří vás neustále ponižují a zpochybňují
Znáte někoho, kdo má ke všemu, co uděláte, nějakou kritickou poznámku?
Ať se vám něco podaří, nebo se snažíte změnit svůj život, vždycky najde důvod, proč to není dost dobré. Zlehčuje vaše úspěchy, připomíná vám staré chyby a někdy své poznámky schovává za věty typu: „Já ti to říkám jen pro tvoje dobro.“
Rozdíl mezi upřímnou kritikou a ponižováním je přitom zásadní. Zdravá kritika se zaměřuje na konkrétní problém a může člověku pomoci. Opakované urážky, zesměšňování a znevažování však postupně narušují sebevědomí.
Co můžete udělat?
Nesnažte se pokaždé dokazovat svou hodnotu. Dejte jasně najevo, že urážky a ponižující poznámky nejsou přijatelné. Pokud se chování opakuje, můžete omezit rozhovory nebo společně trávený čas.
2. Lidé, kteří vás manipulují pocitem viny
Tento typ chování bývá obzvlášť těžké rozpoznat, protože často přichází od lidí, na kterých nám záleží.
Když odmítnete jejich požadavek, okamžitě se objeví výčitky. Připomínají vám, co pro vás kdysi udělali, naznačují, že jste sobečtí, nebo tvrdí, že je zklamáváte.
Postupně můžete získat pocit, že musíte neustále ustupovat, abyste si udrželi klid v rodině.
Jenže mít někoho rád neznamená souhlasit se vším, co po vás požaduje.
Každý člověk má právo říct ne, mít vlastní potřeby a rozhodovat o svém čase.
Co můžete udělat?
Nastavte si hranice a nevysvětlujte každé své rozhodnutí donekonečna. Můžete říct například: „Chápu, že tě to mrzí, ale tentokrát to opravdu nemohu udělat.“ Nemusíte se kvůli každému odmítnutí cítit provinile.
