Když se blíží konec života někoho, koho milujeme, přichází mnoho otázek a obav. Proč najednou tolik spí? Proč odmítá jídlo? A proč má studené ruce, přestože leží pod teplou přikrývkou?
U lidí s pokročilým nevyléčitelným onemocněním se mohou v posledních dnech nebo hodinách života objevit různé tělesné změny. Některé jsou nenápadné, jiné mohou rodinu vyděsit.
Je však důležité vědět jednu věc: žádný jednotlivý příznak nedokáže spolehlivě určit, kolik času člověku zbývá. Každý člověk prochází závěrem života jinak a podobné projevy mohou mít také léčitelné příčiny.
Přesto může jejich znalost rodině pomoci lépe porozumět situaci a připravit se na péči o blízkého člověka.
1. Studené ruce a nohy
Jednou z viditelných změn může být ochlazování končetin. Ruce a chodidla jsou na dotek chladnější, protože se v závěru života může měnit krevní oběh a tělo postupně omezuje prokrvení některých částí.
Kůže může být také bledší, namodralá nebo se na ní mohou objevit nepravidelné skvrny připomínající mramorování. Tyto změny bývají někdy patrné na chodidlech, kolenou či rukou.
U člověka v pokročilé fázi nevyléčitelného onemocnění mohou být součástí přirozeného procesu umírání. Samotné studené končetiny však nejsou důkazem, že se blíží smrt.
Pokud je nemocnému chladno, pomůže lehká přikrývka nebo ponožky. Horké termofory a vyhřívací podložky raději nepoužívejte přímo na pokožku, protože oslabený člověk se může snadno popálit.
2. Stále více spánku a menší reakce na okolí
Nemocný může postupně trávit většinu dne spánkem. Bývá unavenější, méně komunikuje a ztrácí zájem o činnosti, které ho dříve těšily.
Rozhovory se zkracují, odpovědi přicházejí pomaleji a někdy člověk přestává reagovat na okolí. V posledních hodinách může nastat hluboká spavost nebo bezvědomí.
Pro rodinu je těžké přijmout, že blízký člověk už nedokáže odpovídat. Přesto může mít smysl mluvit na něj klidným hlasem, oslovovat ho a nabídnout jemný dotek, pokud mu byl příjemný.
Nelze přesně vědět, co člověk v takovém stavu vnímá. Klidná přítomnost blízkých však může být důležitou součástí péče.
3. Ztráta chuti k jídlu a pití
Jednou z nejvíce znepokojujících změn pro rodinu bývá odmítání jídla a postupně také tekutin.
V závěru života se mění potřeby organismu. Nemocný může ztrácet chuť k jídlu, mít potíže s polykáním nebo už nemít sílu přijímat běžné porce.
Není správné nutit člověka v posledních dnech života do jídla nebo pití proti jeho vůli. Pokud má potíže s polykáním, může být podávání tekutin ústy dokonce nebezpečné.
Vhodnější je postupovat podle doporučení zdravotníků, nabízet malé množství podle přání a možností nemocného a věnovat pozornost péči o ústa a rty. O případné další hydrataci rozhoduje zdravotnický tým podle konkrétního stavu.
4. Nepravidelné dýchání
Změny dýchání mohou být pro přítomné velmi znepokojivé.
Dech se někdy stává nepravidelným. Člověk může chvíli dýchat rychleji a hlouběji, potom pomaleji a mělčeji. Občas se objevují také delší přestávky mezi nádechy.
Jedním z možných vzorců je takzvané Cheyneovo–Stokesovo dýchání. V závěru života se může objevit také chrčivý nebo bublavý zvuk, který souvisí s hromaděním slin a hlenu v dýchacích cestách.
Takový zvuk může působit dramaticky, ale sám o sobě nemusí znamenat, že nemocný trpí bolestí nebo pocitem dušení.
Pokud se však člověk zdá být v nepohodlí, má výraznou dušnost nebo rodina neví, jak postupovat, je důležité kontaktovat zdravotníka. Paliativní tým může doporučit vhodnou polohu nebo léčbu ke zmírnění obtíží.
