Dvě písmena, která zná téměř každý. Najdeme je na letištích, nádražích, v restauracích, hotelech i obchodních centrech. Nemusíme nad nimi přemýšlet – všichni víme, kam ukazují.
Málokdo si ale uvědomuje, odkud se označení WC vlastně vzalo. Nejde totiž o náhodnou kombinaci písmen. Skrývá se za ní anglický výraz, který souvisí s jedním z největších pokroků v historii hygieny.
WC znamená Water Closet
Zkratka WC pochází z anglického spojení water closet.
Slovo „water“ znamená vodu a výraz „closet“ dříve označoval malou, oddělenou místnost. Water closet tedy původně znamenal malé soukromé místo vybavené toaletou, která využívala vodu ke splachování.
Dnes nám tento výraz může připadat samozřejmý. V době svého vzniku však představoval poměrně moderní způsob řešení hygieny.
Samotné označení se začalo používat v angličtině už v 18. století a zkratka WC je doložena přibližně od roku 1815. Postupně se rozšířila i do dalších zemí, kde se stala snadno rozpoznatelným symbolem.
Jak lidé řešili hygienu před moderními toaletami?
Historie sanitárních zařízení je mnohem starší než samotná zkratka WC.
Už starověké civilizace budovaly latríny, odvodňovací kanály a systémy pro nakládání s odpadní vodou. Ve městech v údolí řeky Indus, například v Harappě a Mohendžodáru, existovala na svou dobu velmi propracovaná vodní a sanitární infrastruktura.
Také staří Římané vybudovali rozsáhlé akvadukty, lázně a veřejné toalety.
Tehdejší návštěva toalety se ale od dnešní velmi lišila. Soukromí nebylo samozřejmostí a hygienické podmínky měly jiné standardy.
Římské veřejné toalety neměly žádné kabinky
V mnoha římských latrínách seděli lidé vedle sebe na společných kamenných lavicích s otvory. Mezi jednotlivými místy často nebyly žádné přepážky.
Dnes si většina z nás nedokáže představit veřejnou toaletu bez kabinek a dveří. Ve starověku však bylo společné používání sanitárních zařízení běžnou součástí městského života.
Tento rozdíl ukazuje, jak výrazně se během staletí změnilo naše vnímání soukromí i hygieny.
Středověk přinesl jednodušší řešení
Ve středověké Evropě se podmínky výrazně lišily podle místa a společenského postavení.
V domácnostech se používaly nočníky a jednoduché latríny. Na hradech se objevovaly takzvané prevéty – malé místnosti nebo výklenky, odkud odpad propadal otvorem ven, často do příkopu nebo na místo pod hradbami.
Pro dnešního člověka by takové řešení bylo jen těžko představitelné. Ve své době však představovalo praktický způsob, jak zajistit základní hygienu.
