4. Některé děti si mohou odnést nízké sebevědomí
Dětská psychika je citlivá na způsob, jakým s dítětem zacházejí lidé, na kterých mu záleží.
Pokud je dítě opakovaně trestáno fyzicky, ponižováno nebo zastrašováno, může začít vnímat samo sebe jako někoho, kdo si nezaslouží respekt. Některé děti si mohou vytvořit pocit, že za každou chybu následuje trest a že jejich vlastní potřeby nejsou důležité.
V pozdějším životě se to může u některých lidí projevit například:
- nadměrným strachem z kritiky,
- obtížemi při vyjadřování vlastních potřeb,
- nízkou sebedůvěrou,
- přehnanou snahou zavděčit se ostatním,
- obavami z konfliktů.
Tyto projevy však mohou mít mnoho různých příčin. Nelze je automaticky přisuzovat výprasku nebo jinému konkrétnímu zážitku z dětství.
5. Proč výprask většinou neřeší skutečnou příčinu problému?
Dítě někdy neposlouchá, protože je unavené, přetížené, vystrašené nebo ještě nedokáže dobře ovládat své emoce. Jindy zkouší hranice, protože se teprve učí rozumět pravidlům.
Výprask může nežádoucí chování na chvíli zastavit, ale dítěti nemusí ukázat, jak se příště zachovat lépe.
Pokud například dítě udeří svého sourozence, potřebuje pochopit, proč je takové jednání nepřijatelné, naučit se zvládat vztek a hledat jiný způsob, jak vyjádřit své pocity.
Samotný trest mu tyto dovednosti nepředá.
Právě proto odborníci doporučují zaměřit se na důslednou, ale nenásilnou výchovu, která dítěti pomáhá pochopit hranice a nést přiměřenou odpovědnost za vlastní chování.
Jak vychovávat dítě bez fyzických trestů?
Nenásilná výchova rozhodně neznamená, že dítě může dělat všechno, co chce. Naopak. Potřebuje jasná pravidla, předvídatelné důsledky a dospělého, který je dokáže klidně a důsledně prosazovat.
Pomoci mohou například tyto postupy:
Stanovte jasná pravidla. Dítě by mělo vědět, co se od něj očekává a proč jsou určitá pravidla důležitá.
Vysvětlujte místo zastrašování. Přizpůsobte vysvětlení věku dítěte. Krátké a srozumitelné věty bývají účinnější než dlouhé přednášky.
Používejte přiměřené důsledky. Pokud dítě například rozhází hračky, může být součástí nápravy jejich společné uklizení. Důsledek by měl souviset s danou situací a neměl by dítě ponižovat.
Oceňujte pozitivní chování. Všímejte si chvílí, kdy dítě spolupracuje, pomáhá nebo dokáže zvládnout nepříjemnou situaci bez křiku.
Učte dítě pracovat s emocemi. Pomozte mu pojmenovat vztek, smutek nebo frustraci. Dítě se postupně učí, že emoce jsou v pořádku, ale ne každé chování je přijatelné.
Zachovejte klid, když je to možné. Pokud cítíte, že ztrácíte kontrolu, dejte si chvíli odstup. Je lepší konflikt na okamžik přerušit než reagovat v návalu vzteku.
Co když rodiče v minulosti výprask používali?
Mnoho dnešních rodičů vyrůstalo v době, kdy byly fyzické tresty považovány za běžnou součást výchovy. Někteří proto opakují způsoby, které sami zažili, aniž by si uvědomovali jejich možné následky.
To ale neznamená, že nemohou svůj přístup změnit.
Pokud jste někdy dítě potrestali fyzicky, důležité je převzít odpovědnost, uznat chybu a pokusit se situaci napravit. Upřímná omluva, rozhovor a dlouhodobá změna chování mohou pomoci obnovovat důvěru.
Rodič nemusí být dokonalý. Měl by však být ochotný učit se, přiznat vlastní chyby a hledat bezpečnější způsoby výchovy.
Pokud máte pocit, že při výchově často ztrácíte kontrolu nebo nedokážete zvládat vlastní vztek, může pomoci konzultace s dětským psychologem či rodinným terapeutem.
Dětství by mělo být obdobím bezpečí, nikoli strachu
Každé dítě potřebuje hranice. Potřebuje také pochopit, že jeho jednání má následky. To všechno lze naučit bez úderů, ponižování a zastrašování.
Výprask může dítě na chvíli přimět k poslušnosti, ale poslušnost není totéž co porozumění, respekt nebo skutečná sebekontrola.
Nejdůležitější není vychovat dítě, které se bojí udělat chybu. Cílem je vychovat člověka, který dokáže rozpoznat správné a nesprávné jednání, převzít odpovědnost a zároveň důvěřovat lidem, kteří ho mají rádi.
Proto stojí za to si připomenout: dítě nepotřebuje rodiče, kterého se bojí. Potřebuje rodiče, u kterého se cítí v bezpečí, i když udělá chybu.