Mnoho dospělých si dodnes pamatuje chvíle, kdy v dětství dostali od rodičů výprask. Někteří o tom mluví jako o běžné součásti tehdejší výchovy, jiní si vzpomínají na strach, ponížení nebo pocit nespravedlnosti. Často přitom zaznívá věta: „Nám to také neublížilo a vyrostli jsme normálně.“
Jenže je skutečně možné tvrdit, že fyzické tresty dětem neškodí? A co když si dítě z podobných zkušeností odnese něco, co ovlivní jeho sebevědomí, vztahy i chování v dospělosti?
Moderní psychologie upozorňuje, že výprask není nevinným výchovným prostředkem. Může sice na chvíli zastavit nežádoucí chování, ale zároveň dítě učí, že problémy lze řešit silou a že člověk, který má větší moc, může ublížit tomu slabšímu.
Co zjistily dlouhodobé výzkumy?
Jedním z často citovaných vědeckých přehledů je rozsáhlá metaanalýza zveřejněná v roce 2016 v odborném časopise Journal of Family Psychology. Výzkumníci v ní vyhodnotili výsledky 75 studií zahrnujících více než 160 tisíc dětí.
Výsledky ukázaly, že fyzické trestání, zejména výprask, souvisí s vyšším rizikem řady negativních důsledků. Mezi ně patří například zvýšená agresivita, problémy s chováním, horší vztah s rodiči a některé obtíže v oblasti duševního zdraví.
Je však důležité správně chápat, co tato zjištění znamenají. Samotná souvislost ještě nedokazuje, že každý jednotlivý výprask automaticky způsobí dlouhodobé poškození. Vývoj dítěte ovlivňuje mnoho faktorů, včetně rodinného prostředí, četnosti trestů, intenzity konfliktů a podpory, kterou dítě dostává.
Přesto je závěr odborníků důležitý: fyzické tresty nepředstavují bezpečný ani spolehlivý způsob, jak děti naučit správnému chování.
1. Dítě se může naučit řešit problémy agresivitou
Děti se učí především pozorováním dospělých. Sledují, jak rodiče reagují na stres, jak řeší konflikty a jak zacházejí s lidmi, kteří s nimi nesouhlasí.
Pokud rodič používá fyzickou sílu pokaždé, když dítě neposlouchá, může mu nevědomky předávat zprávu, že násilí je přijatelným způsobem řešení problémů.
Některé děti pak mohou začít podobné chování napodobovat ve škole, mezi kamarády nebo později ve vlastních vztazích. Jiné naopak reagují stažením do sebe, strachem nebo snahou vyhnout se jakémukoli konfliktu.
To samozřejmě neznamená, že každé dítě, které někdy dostalo výprask, bude v dospělosti agresivní. Výzkumy ale opakovaně upozorňují na zvýšené riziko problémového chování v souvislosti s fyzickými tresty.
2. Místo respektu může vzniknout strach
Rodiče často vysvětlují výprask tím, že chtějí dítěti ukázat hranice. Chtějí, aby pochopilo, že některé věci jsou nebezpečné nebo nepřijatelné.
Jenže existuje zásadní rozdíl mezi tím, když dítě něco nedělá proto, že tomu rozumí, a tím, když se bojí trestu.
Dítě, které poslouchá pouze ze strachu, nemusí skutečně chápat, proč je jeho chování nesprávné. Může se pouze naučit skrývat chyby, lhát nebo se vyhýbat rodičům ve chvílích, kdy potřebuje pomoc.
Zdravá autorita přitom nemusí být založena na fyzických trestech. Rodič může být důsledný, nastavovat jasná pravidla a trvat na jejich dodržování, aniž by dítěti ubližoval.
3. Výprask může narušit vztah mezi rodičem a dítětem
Rodina by měla být místem, kde dítě nachází bezpečí a podporu. Právě rodiče jsou obvykle prvními lidmi, na které se obrací, když má strach, něco pokazí nebo si neví rady.
Pokud se však dítě začne rodičů bát, může postupně ztrácet důvěru. Místo otevřeného rozhovoru začne některé věci tajit a své problémy se bude snažit řešit samo.
V dospívání se to může projevit například uzavřeností, častými konflikty nebo neochotou sdílet s rodiči osobní záležitosti.
Vztah rodiče a dítěte samozřejmě ovlivňuje mnoho okolností a ne každá rodina, ve které se někdy objevil fyzický trest, musí mít narušené vztahy. Přesto je důležité si uvědomit, že důvěru lze budovat mnohem lépe prostřednictvím bezpečí, respektu a vzájemné komunikace.
