Představte si, že jste vedle člověka, na kterém vám záleží. Najednou začne rychle dýchat, jeho pohled je nejistý a na tváři se objeví strach. Snaží se uklidnit, ale jako by nad svými pocity ztrácel kontrolu.
Úzkostný záchvat může přijít nečekaně a člověka, který je jeho svědkem, často zaskočí. Chceme pomoci, dodat jistotu a říct něco, co situaci zlepší. Jenže právě v takové chvíli mohou i dobře míněná slova napětí ještě zvýšit.
Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou můžete udělat, je nebagatelizovat pocity druhého člověka a dát mu najevo, že na svou situaci není sám.
„Uklidni se.“ Proč tato slova nemusí pomoci?
Když vidíme někoho v panice, často automaticky řekneme: „Uklidni se, nic se neděje.“ Někdy přidáme také větu: „Vždyť jsou mnohem horší věci.“
Přestože se snažíme druhého uklidnit, podobná slova mohou vyznít tak, jako bychom jeho strach považovali za přehnaný nebo nedůležitý.
Člověk během úzkostného záchvatu nemusí být schopen jednoduše ovládnout své tělo a myšlenky. Může cítit bušení srdce, třes, závratě, tlak na hrudi nebo pocit, že nemůže popadnout dech. V takové chvíli mu příkaz, aby se uklidnil, nemusí vůbec pomoci.
Lepší je dát mu najevo, že jeho prožívání berete vážně.
Můžete například říct:
- „Jsem tady s tebou.“
- „Nemusíš mi nic vysvětlovat.“
- „Chceš, abych zůstal vedle tebe?“
- „Co by ti teď mohlo trochu pomoct?“
Někdy není potřeba říkat mnoho. Klidný hlas, trpělivost a pocit bezpečí mohou být mnohem užitečnější než dlouhé vysvětlování.
Co dělat, když někdo vedle vás dostane úzkostný záchvat?
Prvním krokem je pokusit se zachovat klid. Pokud začnete panikařit také, může to situaci ještě ztížit.
Pokud je to možné, nabídněte člověku klidnější místo, kde se nebude cítit pod tlakem. Můžete mu navrhnout, aby se posadil, a zeptat se, zda chce, abyste zůstali poblíž.
Důležité je respektovat jeho potřeby. Někomu pomáhá přítomnost blízkého člověka, jiný potřebuje trochu prostoru. Nenuťte ho do fyzického kontaktu, pokud o něj nestojí.
Mluvte pomalu a používejte krátké, jednoduché věty. Není nutné pokládat mnoho otázek najednou ani požadovat, aby vám okamžitě vysvětlil, co se děje.
Dýchání: Pomáhejte jemně, bez nátlaku
Během úzkostného záchvatu může člověk dýchat rychle a mělce. Okolí má někdy tendenci opakovat: „Zhluboka se nadechni!“ Jenže nucené hluboké nádechy nemusí být příjemné a mohou zvýšit pocit nepohody.
Lepší je nabídnout jemné vedení bez tlaku. Můžete například říct: „Zkusíme spolu pomalu dýchat, pokud je ti to příjemné.“
Pokud člověk nechce nebo se mu takový postup nedaří, nenuťte ho. Pomozte mu najít polohu, ve které se cítí pohodlně, a zůstaňte klidně nablízku.
Důležité upozornění: Potíže s dýcháním nebo bolest na hrudi nemusí být způsobeny pouze úzkostí. Pokud jde o první takovou epizodu, příznaky jsou nové, silné nebo neobvyklé, je třeba zvážit i jinou zdravotní příčinu.
Jednoduchá technika, která může pomoci vrátit pozornost do přítomnosti
Některým lidem může během úzkosti pomoci takzvaná technika uzemnění. Jejím cílem je nasměrovat pozornost od zahlcujících myšlenek k okolí.
Jednou z možností je metoda 5–4–3–2–1:
- Pět věcí, které vidíte. Rozhlédněte se a pojmenujte například židli, okno nebo strom.
- Čtyři věci, kterých se můžete dotknout. Vnímejte například oblečení, opěradlo židle nebo podlahu pod nohama.
- Tři zvuky, které slyšíte. Může jít o hlas, zvuk dopravy nebo tikání hodin.
- Dvě vůně, které dokážete rozpoznat.
- Jednu chuť, kterou právě vnímáte, případně se zaměřte na jiný příjemný vjem.
Není nutné dodržet všechny kroky za každou cenu. Pokud je tato metoda nepříjemná nebo člověka ještě více rozrušuje, jednoduše ji vynechte. Každému vyhovuje něco jiného.
Co dělat, když záchvat odezní?
Když se situace uklidní, neznamená to, že je člověk okamžitě zpátky ve své obvyklé pohodě. Může být vyčerpaný, citlivý nebo potřebovat chvíli o samotě.
Nabídněte mu vodu, klidné místo nebo doprovod domů, pokud o to stojí. Nesnažte se ho hned vyslýchat ani mu vysvětlovat, co měl udělat jinak.
Až bude připravený, můžete se zeptat, zda si chce o tom, co se stalo, promluvit. Vyhněte se výčitkám a větám typu „Zase to přeháníš“ nebo „Musíš se naučit ovládat“.
Pokud se podobné epizody opakují, omezují každodenní život nebo vyvolávají výrazný strach, může být užitečné povzbudit blízkého člověka k návštěvě lékaře či psychologa. Nabídněte mu pomoc s hledáním odborníka, ale netlačte na něj.
Kdy už nejde jen o uklidňování?
Je důležité nepředpokládat, že každá náhlá dušnost, bolest na hrudi nebo závrať je úzkostný záchvat. Podobné příznaky mohou doprovázet také jiné zdravotní potíže.
Pokud má člověk silnou nebo novou bolest na hrudi, výrazné potíže s dýcháním, ztrácí vědomí nebo se jeho stav rychle zhoršuje, volejte záchrannou službu. Nesnažte se situaci vyřešit pouze uklidňováním.
Někdy pomůže nejvíc právě to, že zůstanete
Nemusíte být psycholog ani mít připravenou dokonalou odpověď. Když váš blízký prožívá úzkost, nemusíte jeho pocity okamžitě odstranit ani za každou cenu najít řešení.
Často stačí naslouchat, mluvit laskavě, respektovat jeho hranice a dát mu najevo, že se na vás může obrátit.
Místo „Uklidni se“ zkuste říct: „Jsem tady. Nemusíš tím procházet sám.“
Právě taková jednoduchá věta může člověku připomenout, že i v těžké chvíli má vedle sebe někoho, kdo ho bere vážně.
