Existují lidé, kteří se necítí dobře uprostřed hlučné společnosti. Zatímco ostatní si užívají dlouhé rozhovory, večírky a nezávazné povídání, oni raději zůstávají stranou, čtou si, přemýšlejí nebo tráví čas sami se sebou.
Na první pohled mohou působit uzavřeně, odtažitě nebo dokonce nezúčastněně. Ve skutečnosti však mohou mít jednoduše jinou představu o tom, co jim přináší radost a co od mezilidských vztahů očekávají.
Neznamená to, že jsou inteligentnější než ostatní. Společenskost ani její nedostatek nejsou spolehlivým měřítkem inteligence. Přesto existují důvody, proč někteří lidé postupně ztrácejí chuť účastnit se rozhovorů, které jim připadají prázdné nebo nepřirozené.
1. Ne každý umí skutečně naslouchat
Povídání s druhými lidmi může být příjemné, ale skutečná komunikace vyžaduje víc než jen střídání vět.
Možná to znáte: někomu vyprávíte o svém problému a on vás po několika sekundách přeruší vlastní historkou. Jiný sice přikyvuje, ale je zřejmé, že už přemýšlí nad tím, co řekne, až budete konečně zticha.
Skutečné naslouchání znamená věnovat druhému pozornost, snažit se pochopit jeho pohled a nebát se položit doplňující otázku.
Přemýšliví lidé mohou právě tento rozdíl vnímat velmi citlivě. Nestačí jim pouze slyšet slova. Chtějí pochopit, co jimi druhý skutečně myslí, co prožívá a proč se na věci dívá určitým způsobem.
Když však opakovaně zažívají rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží porozumět druhému, mohou postupně ztrácet motivaci se zapojovat.
Někdy totiž člověku nechybí společnost. Chybí mu pocit, že ho někdo opravdu poslouchá.
2. Povrchní rozhovory jim nepřinášejí to, co hledají
Rozhovory o počasí, každodenních událostech nebo běžných starostech mají své místo. Pomáhají navazovat kontakty, prolomit počáteční rozpaky a vytvářet pocit blízkosti.
Ne každému však takové povídání stačí.
Někteří lidé dávají přednost debatám o životě, osobních zkušenostech, nových nápadech nebo otázkách, na které neexistuje jednoduchá odpověď. Baví je objevovat nové pohledy a přemýšlet o věcech, které běžně zůstávají bez povšimnutí.
Pokud se jejich rozhovory dlouhodobě omezují pouze na opakující se témata, mohou mít pocit, že jim taková setkání nic nového nepřinášejí.
To ale neznamená, že nezávazné povídání nemá hodnotu. I krátký rozhovor může člověku zlepšit den, přinést úsměv nebo postupně vytvořit pevné přátelství.
Důležité je najít lidi, se kterými si rozumíme a vedle nichž nemusíme předstírat zájem ani se nutit do role, která nám není vlastní.
3. Umějí si užívat čas sami se sebou
Pro některé lidi je samota nepříjemná. Když zůstanou sami, okamžitě hledají telefon, zapínají televizi nebo někomu píšou, aby vyplnili ticho.
Jiní naopak zjišťují, že právě chvíle o samotě jim pomáhají odpočívat a znovu získat energii.
Mohou si číst, věnovat se koníčkům, učit se nové věci, tvořit nebo jen přemýšlet. Nepotřebují, aby se kolem nich neustále něco dělo.
Takoví lidé mohou mít bohatý vnitřní život a dokážou si vytvořit program, který je naplňuje, i když zrovna nejsou s přáteli.
Psychologové často spojují potřebu samoty také s temperamentem. Introvertněji založení lidé mohou potřebovat více klidu po intenzivním společenském kontaktu, zatímco extrovertnější lidé často čerpají energii ze setkávání s ostatními.
Ani jeden způsob není lepší. Podstatné je rozpoznat, co vám pomáhá cítit se dobře.
