Dnes je vidíme téměř na každé pláži. Pro většinu lidí jsou obyčejnou součástí letní módy, nad kterou se nikdo příliš nepozastaví.
Jenže ještě před několika desetiletími dokázal tento malý kousek látky vyvolat pobouření, zákazy a dokonce i reakci Vatikánu.
Příběh bikin totiž není jen příběhem módy. Je také příběhem žen, které postupně získávaly právo rozhodovat o tom, jak se budou oblékat a jak budou vnímat vlastní tělo.
Když byla návštěva pláže téměř utrpením
Na začátku 20. století vypadala návštěva pláže úplně jinak než dnes.
Ženy se koupaly v těžkých oděvech, které často zakrývaly tělo od krku až po kotníky. Pohodlí nebo volnost pohybu nebyly prioritou. Důležité bylo především to, aby bylo odhaleno co nejméně kůže.
Na některých amerických plážích dokonce úředníci kontrolovali délku plavek. Příliš odhalené tělo mohlo znamenat pokutu.
Pláž tak nebyla jen místem odpočinku. Pro ženy byla také místem, kde se na jejich oblečení přísně dohlíželo.
Žena, která se odvážila porušit pravidla
Výraznou postavou této změny se stala australská plavkyně Annette Kellerman.
V roce 1907 se na veřejnosti objevila v jednodílných plavkách, které odhalovaly její ruce a nohy. V době, kdy bylo něco takového považováno za nepřijatelné, to vyvolalo skandál.
Kellerman byla dokonce zatčena kvůli údajné neslušnosti.
Její odvážný krok však ukázal něco důležitého: ženy potřebovaly oblečení, ve kterém mohly skutečně plavat, sportovat a volně se pohybovat.
A změna už se nedala zastavit.
Ve 20. letech začalo být všechno jiné
Ve 20. letech se společnost postupně uvolňovala a změny se začaly promítat také do módy.
Plavky byly kratší, lehčí a praktičtější. Ženy už nechtěly na pláži jen stát a být zahalené. Chtěly plavat, sportovat a užívat si pohyb.
Byla to součást mnohem širší společenské změny.
Ženy si postupně získávaly větší svobodu nejen v oblékání, ale také ve vzdělávání, práci a veřejném životě.
Rok 1946: přišel bikini – a rozpoutal poprask
Skutečný zlom nastal v roce 1946.
Francouzský návrhář Louis Réard představil v Paříži nový dvoudílný model plavek. Byl mnohem menší než všechno, co bylo do té doby běžné, a odhaloval také břicho a pupík.
Réard mu dal jméno bikiny, podle atolu Bikini v Tichém oceánu, kde v té době probíhaly americké jaderné testy.
Název nebyl náhodný.
Návrhář chtěl naznačit, že jeho nový model bude mít na veřejnost stejně „výbušný“ účinek jako tehdejší události na atolu.
A měl pravdu.
Bikiny byly na mnoha místech zakazovány a vyvolaly ostré reakce. Dokonce i Vatikán je odsoudil. Hollywood se dlouhou dobu vyhýbal zobrazování ženského pupíku.
Malý kousek látky se stal obrovským společenským tématem.
