Dnes stačí několik kliknutí, rezervace hotelu, letenka v mobilu a můžete vyrazit na dovolenou. V 70. a 80. letech minulého století ale vypadala příprava na letní cestování úplně jinak. Rodiny plánovaly dlouho dopředu, kufry plnily jídlem a před odjezdem kontrolovaly snad každý centimetr auta.
Pro někoho znamenala dovolená cestu k moři, pro jiného týden pod stanem u přehrady nebo pobyt v podnikovém rekreačním zařízení. Jedno však měli mnozí společné: samotná cesta byla často dobrodružstvím, na které se vzpomínalo ještě dlouho po návratu.
A jestli jste někdy zažili rodinnou dovolenou se starou Škodovkou, těžkým stanem a řízky zabalenými do alobalu, možná vám následující vzpomínky budou až podezřele povědomé.
1. Cesta do zahraničí? Někdy začínala dlouho před odjezdem
Dnešní cestovatel si může koupit letenku nebo rezervovat ubytování prakticky kdykoli. Za socialismu však byly možnosti cestování do zahraničí výrazně omezenější a záleželo také na tom, do které země člověk chtěl vyrazit.
Cesty do některých socialistických zemí byly administrativně jednodušší než cesty na Západ. Pro cestování do dalších zemí se mohlo vyžadovat více povolení a také přístup k cizí měně byl omezený.
Lidé proto často začínali plánovat dovolenou dlouho dopředu. Kdo chtěl vyrazit k Jadranu do tehdejší Jugoslávie, musel počítat s přípravami, které dnes působí skoro neuvěřitelně.
Devizový příslib umožňoval získat za stanovených podmínek cizí měnu. Nešlo však o jediné pravidlo pro všechny cesty a všechny země. Potřebné doklady se lišily podle cílové destinace a tehdejších předpisů.
Cestování do zahraničí tak nebylo samozřejmostí v dnešním smyslu. Pro mnoho rodin se proto dovolená u československého jezera nebo v kempu stala tradiční letní událostí.
2. Kufr auta plný jídla: Bez paštiky a řízků se často neodjíždělo
Pokud se dnes vydáte na dovolenou, můžete cestou zastavit v restauraci, koupit si občerstvení na čerpací stanici nebo si objednat jídlo předem.
Dříve mnoho rodin spoléhalo hlavně na vlastní zásoby. V kufru auta tak vedle oblečení končily konzervy, paštiky, chleba, sušenky, domácí sirup a další potraviny, které měly vydržet několik dní.
A pak tu byly legendární řízky v alobalu.
Ty se připravovaly ještě doma, pečlivě balily a vyrážely s rodinou na cestu. Někdy se jedly při první zastávce, jindy se z nich stal oběd u rybníka nebo rychlá večeře po příjezdu do kempu.
V mnoha rodinách měly své místo také konzervy, instantní polévky a další trvanlivé potraviny. Ne každý si mohl nebo chtěl dovolenou spojovat s každodenním stravováním v restauracích.
Kufr auta tak často připomínal malou domácí spíž. A kdo někdy cestoval s celou rodinou ve starém autě, ví, že najít volné místo pro poslední tašku mohlo být skoro stejně náročné jako samotná příprava dovolené.
