Pro mnoho lidí představuje spánek nejklidnější část dne. Po hodinách práce, povinností, stresu a neustálého přemýšlení konečně přichází chvíle, kdy si můžeme lehnout, zavřít oči a nechat tělo i mysl odpočívat. Spánek je nezbytný pro regeneraci organismu, správné fungování mozku, paměti i imunitního systému.
Přesto se někdy stane něco, co tento pocit bezpečí úplně naruší.
Člověk se probudí, uvědomuje si, co se kolem něj děje, možná dokonce vidí svůj pokoj a slyší zvuky v okolí, ale nemůže se pohnout. Nemůže zvednout ruku, otočit hlavu ani promluvit. Někdy má pocit, že je na hrudi něco těžkého, případně v místnosti zahlédne podivnou postavu nebo slyší hlas.
Celý zážitek může trvat jen několik sekund či desítek sekund, přesto může působit mnohem déle.
Tento zvláštní stav se nazývá spánková paralýza.
Co je spánková paralýza?
Spánková paralýza je krátkodobý stav, při kterém člověk během usínání nebo probouzení dočasně není schopen pohybovat tělem ani mluvit, přestože je částečně nebo zcela při vědomí.
Nejde o to, že by člověk skutečně „ochrnul“ v běžném neurologickém smyslu. Jde o dočasný nesoulad mezi stavem vědomí a mechanismy, které během spánku regulují svalovou aktivitu.
Za normálních okolností během určité fáze spánku, známé jako REM spánek, dochází k výraznému omezení aktivity většiny kosterních svalů. Tento mechanismus je přirozenou součástí spánku a pomáhá nám například zabránit tomu, abychom fyzicky napodobovali pohyby ze svých snů.
Problém nastává tehdy, když se vědomí začne probouzet dříve než tato svalová „ochrana“ zmizí.
Výsledkem může být velmi zvláštní pocit: mysl je vzhůru, ale tělo jako by stále spalo.
Proč člověk nemůže otevřít oči nebo se pohnout?
Jedním z nejděsivějších aspektů spánkové paralýzy je pocit naprosté bezmoci.
Člověk může vědět, že leží ve své posteli. Může si uvědomovat, že se potřebuje pohnout, například aby se posadil nebo zavolal na partnera. Jenže tělo nereaguje.
Mozek přitom může být dostatečně bdělý na to, aby si člověk uvědomoval své okolí.
Právě tento rozpor způsobuje značný strach.
Člověk se může pokoušet pohnout rukou nebo nohou, ale bez výsledku. Někteří lidé se snaží vykřiknout, ale zjistí, že nedokážou vydat hlas. Jiní mají pocit, že se nemohou pořádně nadechnout.
Ve skutečnosti však dýchání obvykle pokračuje. Pocit dušnosti může souviset s polohou těla, změnami v dýchání během spánku, intenzivním strachem nebo s tím, jak mozek v tomto přechodném stavu interpretuje tělesné vjemy.
Když se ke spánkové paralýze přidají halucinace
Spánková paralýza může být ještě děsivější kvůli halucinacím.
Během epizody se mohou objevit velmi realistické zrakové, sluchové nebo tělesné vjemy. Člověk například může mít pocit, že v místnosti někdo stojí, přestože tam ve skutečnosti nikdo není.
Někteří lidé popisují:
-
siluetu nebo postavu v místnosti,
-
pocit přítomnosti jiné osoby,
-
kroky nebo hlasy,
-
zvuky podobné šeptání,
-
pocit dotyku,
-
tlak nebo tíhu na hrudi,
-
pocit, že se někdo nachází přímo vedle postele,
-
v některých případech také pocit, že se vznášejí nebo opouštějí vlastní tělo.
Tyto zážitky mohou být mimořádně přesvědčivé.
Důležité však je, že jejich intenzita neznamená, že jsou skutečné. Vysvětlení souvisí s přechodem mezi REM spánkem a bdělostí. Část snové aktivity může přetrvávat ve chvíli, kdy už si člověk začíná uvědomovat okolní realitu.
Proto mohou být obrazy a zvuky během spánkové paralýzy překvapivě realistické.
Proč má člověk někdy pocit, že ho někdo sleduje?
Jedním z nejčastějších motivů spojených se spánkovou paralýzou je pocit cizí přítomnosti.
Člověk může mít silný dojem, že v pokoji někdo je. Někdy se tento pocit objeví ještě předtím, než se objeví jakýkoli konkrétní obraz.
Mozek se v takové situaci snaží vysvětlit neobvyklé tělesné pocity. Člověk je vzhůru, nemůže se hýbat a zároveň vnímá podivné zvuky nebo obrazy. Mozek může tyto informace interpretovat jako přítomnost někoho dalšího.
V minulosti proto lidé často vysvětlovali spánkovou paralýzu nadpřirozenými představami.
V různých kulturách vznikly příběhy o démonech, duších, nočních bytostech nebo jiných silách, které údajně během spánku člověka navštěvují.
Dnes však víme, že pro tento fenomén existuje fyziologické vysvětlení.
Co se během spánku skutečně děje?
Abychom spánkovou paralýzu lépe pochopili, je užitečné podívat se na samotný proces spánku.
Spánek není jednotný stav. Během noci procházíme několika fázemi, které se opakují v cyklech.
Jednou z nich je REM fáze, během níž se často objevují velmi živé sny. Mozková aktivita se v této fázi v některých ohledech podobá aktivitě během bdění.
Současně však dochází k výraznému útlumu svalové aktivity.
Je to normální mechanismus.
Kdyby naše svaly během intenzivního snění fungovaly úplně stejně jako během bdění, mohli bychom fyzicky provádět pohyby, které se odehrávají ve snech.
Spánková paralýza může nastat v okamžiku, kdy se tento systém a vědomí „nesynchronizují“.
Mozek se začne probouzet, ale svalová atonie typická pro REM spánek ještě krátkou dobu přetrvává.
Co může spánkovou paralýzu podporovat?
Spánková paralýza může postihnout různé lidi a její výskyt může souviset s několika faktory.
Jedním z nejčastěji zmiňovaných faktorů je nedostatek spánku.
Když člověk pravidelně spí příliš krátce, tělo nemusí mít dostatek času na kvalitní regeneraci. Nepravidelný režim může rovněž narušit přirozenou strukturu spánku.
Významnou roli může hrát také:
-
dlouhodobý stres,
-
nepravidelná doba usínání a vstávání,
-
výrazný nedostatek spánku,
-
vyčerpání,
-
práce na směny,
-
cestování a změny časových pásem,
-
některé poruchy spánku,
-
spánek na zádech,
-
psychická zátěž,
-
některé další zdravotní nebo psychiatrické obtíže.
Neznamená to však, že každý člověk, který je vystresovaný nebo unavený, bude mít spánkovou paralýzu.
Tyto faktory mohou pouze zvyšovat pravděpodobnost jejího výskytu u některých lidí.
Je spánková paralýza nebezpečná?
Samotná izolovaná epizoda spánkové paralýzy obvykle nepředstavuje fyzické nebezpečí.
To ale neznamená, že ji člověk nemůže vnímat jako velmi intenzivní nebo traumatizující zkušenost.
Strach může být obrovský právě proto, že člověk nerozumí tomu, co se děje.
Pokud se spánková paralýza objeví poprvé, člověk může mít obavy, že prodělává závažný zdravotní problém. Pocit neschopnosti pohybovat se nebo mluvit může být natolik přesvědčivý, že po skončení epizody ještě dlouho zůstává vyděšený.
Ve většině případů však epizoda sama odezní a schopnost pohybovat se se vrátí.
Jak dlouho spánková paralýza trvá?
Jednou z nejzajímavějších vlastností tohoto stavu je zkreslené vnímání času.
Během epizody může mít člověk pocit, že je paralyzován velmi dlouhou dobu. Ve skutečnosti však epizoda často trvá relativně krátce.
U jednotlivých lidí se délka liší.
Právě intenzivní strach však může způsobit, že několik sekund působí jako několik minut.
Když se tělo a mozek znovu synchronizují, schopnost pohybu se vrátí a epizoda skončí.
Co dělat, když se spánková paralýza objeví?
Nejdůležitější je pokusit se zachovat klid.
To může být velmi obtížné, protože samotný stav vyvolává přirozenou reakci strachu.
Pokud si však člověk během epizody dokáže uvědomit, že jde pravděpodobně o spánkovou paralýzu, může to pomoci snížit paniku.
Může být užitečné:
-
Soustředit se na pomalé a pravidelné dýchání.
-
Připomenout si, že stav je dočasný.
-
Nesnažit se násilně rozhýbat celé tělo.
-
Zaměřit pozornost na malý pohyb, například pohyb prstu nebo špičky nohy.
-
Pokud se objeví halucinace, připomenout si, že mohou být součástí epizody.
-
Po odeznění chvíli odpočívat a znovu se uklidnit.
Některým lidem pomáhá soustředit se na konkrétní bod v místnosti nebo na rytmus vlastního dechu.
Dá se spánkové paralýze předcházet?
Neexistuje způsob, který by zaručil, že se spánková paralýza nikdy neobjeví.
Určité zdravé návyky však mohou přispět ke kvalitnějšímu spánku a u některých lidí mohou snížit pravděpodobnost opakovaných epizod.
Základem je pravidelnost.
Je vhodné chodit spát a vstávat přibližně ve stejnou dobu, a to pokud možno i o víkendech.
Důležitý je také dostatek spánku. Chronické ponocování a snaha „dohnat“ spánek pouze o víkendu nemusí být ideálním řešením.
Pomoci může také vytvoření klidného prostředí před spaním.
