Mnoho lidí si myslí, že největší výzvou po šedesátce je zdraví, únava nebo ubývající síly. Jenže někdy nás mnohem více omezuje něco jiného: každodenní návyky, které jsme si vytvořili během let. Nenápadně nám berou energii, omezují naše vztahy a přesvědčují nás, že to nejlepší už máme za sebou.
Představte si ženu, která každé ráno vstává ve stejnou dobu, připravuje si stejnou snídani, sleduje televizi a večer usíná s pocitem, že další den vypadal úplně stejně jako ten předchozí.
Na první pohled jí nic zásadního nechybí. Přesto má někdy pocit, že jí život pomalu protéká mezi prsty.
Podobně se může cítit i člověk, který je neustále zaměstnaný, pomáhá rodině a plní všechny povinnosti, ale téměř nikdy si nenajde čas na sebe.
Po šedesátce přitom nemusí být cílem pouze dožít se vysokého věku. Důležité je také prožívat jednotlivé roky co nejlépe, udržovat vztahy, pečovat o zdraví a mít důvod těšit se na další den.
Těchto devět návyků stojí za to přehodnotit.
1. Nežijte každý den na autopilota
Ranní káva, stejná snídaně, oblíbené křeslo, televizní zprávy a stále stejná procházka. Pravidelný režim může přinášet pocit bezpečí a klidu. Problém nastává, když se z něj stane jediný způsob života.
Pokud každý den vypadá téměř stejně, může člověk postupně ztrácet pocit novosti, zvědavosti a očekávání.
Nemusíte přitom převrátit svůj život vzhůru nohama. Někdy stačí drobnost: vydat se jinou cestou, navštívit nové místo, naučit se připravovat neznámé jídlo nebo si začít číst knihu, ke které jste se dlouho nedostali.
Zkuste si každý týden naplánovat alespoň jednu novou aktivitu. Může to být návštěva knihovny, kurz, výlet nebo obyčejný rozhovor s někým, koho jste dlouho neviděli.
Život nemusí být každý den mimořádný. Neměl by se však změnit v nekonečné čekání na něco, co možná nikdy nepřijde.
2. Přestaňte říkat ano všemu, co vás vyčerpává
Pomoc rodině, péče o vnoučata, sousedské povinnosti, dobrovolnická činnost nebo různé společenské závazky. Všechny tyto věci mohou mít smysl, ale neznamená to, že musíte přijmout každou žádost.
Někteří lidé mají celý život pocit, že odmítnout někoho znamená zklamat ho. Proto říkají ano i tehdy, když jsou unavení nebo sami potřebují pomoc.
Časem se může stát, že na vlastní zájmy nezbývá téměř žádný prostor.
Zkuste si položit jednoduchou otázku: Které činnosti mi přinášejí radost a které dělám pouze ze zvyku nebo z pocitu povinnosti?
Nemusíte přestat pomáhat druhým. Stačí si nastavit rozumné hranice.
Můžete například říct: „Rád vám pomůžu, ale tentokrát to nezvládnu.“ Nebo nabídnout jiný termín, který vám bude více vyhovovat.
Myslet také na sebe není sobectví. Je to způsob, jak si uchovat energii pro lidi a činnosti, na kterých vám skutečně záleží.
3. Přestaňte si namlouvat, že vaše nejlepší roky už skončily
„To už je pro mě pozdě.“
„V mém věku se přece nové věci nezačínají.“
„Dříve jsem toho zvládl mnohem víc.“
Podobné myšlenky mohou člověka omezovat více, než si uvědomuje. Pokud se neustále porovnáváte se svým mladším já, snadno přehlédnete, co všechno ještě můžete prožít.
Samozřejmě, že se tělo s věkem mění. Některé činnosti mohou být obtížnější a člověk se musí naučit respektovat své možnosti. To ale neznamená, že už nemůže navazovat nová přátelství, cestovat, tvořit nebo se učit.
Možná jste vždy chtěli poznat cizí jazyk, začít fotografovat, hrát na hudební nástroj nebo navštěvovat zajímavá místa. Proč byste to nemohli zkusit právě teď?
Nemusíte se stát odborníkem ani dosáhnout mimořádných výsledků. Samotný proces učení může přinést radost a nový smysl.
Místo otázky „Co už nedokážu jako dřív?“ zkuste přemýšlet nad tím, co se můžete naučit dnes.
