Může ručník přenášet bakterie a plísně?
Ano, může. Je ale důležité rozlišovat mezi přítomností mikroorganismů a skutečným rizikem onemocnění.
Na ručníku se mohou vyskytovat běžné kožní bakterie. Za určitých okolností se na něj mohou dostat také mikroorganismy spojené s kožními infekcemi. Pokud člověk trpí například plísňovým onemocněním kůže, může sdílením ručníku přispět k jeho přenosu.
Podobně mohou být problematické ručníky používané na pokožku s hnisajícími ranami nebo některými bakteriálními infekcemi. V takových situacích je třeba věnovat větší pozornost oddělenému používání textilií, praní a důkladnému vysušení.
Neznamená to však, že běžný ručník automaticky způsobí kožní infekci. Zdravá a neporušená pokožka má vlastní ochranné mechanismy a kontakt s běžnými mikroorganismy je každodenní součástí života.
Riziko může být vyšší při porušené kožní bariéře, oslabené imunitě nebo při sdílení ručníků s nakaženou osobou. Právě proto odborníci doporučují, aby měl každý člen domácnosti vlastní osušku.
Samostatný ručník by měl být samozřejmostí také pro obličej. Pokožka obličeje může být citlivější a při akné, podráždění nebo jiných kožních potížích je rozumné používat čistý ručník častěji.
Největší chybou může být způsob sušení
Mnoho lidí se soustředí výhradně na četnost praní. Přitom i správně vypraný ručník může začít rychle zapáchat, pokud ho po použití nechávají dlouho vlhký.
Typickým příkladem je koupelna bez okna, ve které se sprchuje několik členů rodiny. Vzduch je vlhký, ručníky visí těsně vedle sebe a žádný z nich nemá dostatek prostoru k vyschnutí. V takovém prostředí se vlhkost drží nejen v textiliích, ale také na dalších površích.
Ideální je ručník po sprše co nejvíce rozprostřít. Pokud máte vyhřívaný žebřík na ručníky, můžete ho využít, ale i zde platí, že textilie by neměla být složená do několika silných vrstev.
Důležité je také větrat. Po sprchování nechte odejít přebytečnou vlhkost a pokud možno zapněte ventilaci. Ručníky nesušte dlouhodobě v uzavřené skříni ani je neukládejte, dokud nejsou skutečně suché.
Pokud bydlíte ve vlhkém bytě, sušení může být obtížnější. V takovém případě se vyplatí ručníky střídat častěji a nenechávat je v koupelně déle, než je nutné.
Na kolik stupňů ručníky prát?
Ani při praní neexistuje jediná teplota vhodná pro všechny ručníky. Rozhodující je štítek výrobce, druh textilie a případné hygienické požadavky.
Pro běžně používané bavlněné ručníky bývá vhodné praní na 40 až 60 °C podle pokynů výrobce a míry znečištění. Vyšší teplota může být užitečná v situacích, kdy je potřeba důkladnější hygienické ošetření, například při některých infekčních onemocněních. V takovém případě je ale vhodné řídit se doporučením zdravotníka a pokyny pro praní daného textilu.
Pro běžnou domácnost je podstatné především správné dávkování pracího prostředku, vhodně zvolený prací program a důkladné usušení.
Není nutné automaticky používat dezinfekční přípravky při každém praní. U zdravého člověka bez zvláštních hygienických požadavků zpravidla postačí běžný prací prostředek a správně provedené praní.
Pozornost si zaslouží také aviváž. Při nadměrném používání může na vláknech zanechávat povlak, který ovlivňuje savost ručníku. Pokud chcete, aby osušky dobře absorbovaly vodu, používejte aviváž střídmě nebo ji vynechte.
A ještě jeden detail: pračku je potřeba udržovat čistou a po skončení programu nenechávat mokré prádlo uvnitř celé hodiny. Jinak se může stát, že ručníky nebudou po vyprání vonět tak svěže, jak očekáváte.
Měli bychom používat jiný ručník na tělo a jiný na obličej?
V tomto případě má oddělení ručníků praktický smysl. Ručník na tělo přichází do kontaktu s větší plochou pokožky, zatímco ručník na obličej používáme v oblasti, kde může být kůže citlivá a náchylná k podráždění.
Samostatný ručník na obličej je rozumnou volbou zejména pro lidi s akné, citlivou pokožkou nebo sklonem k podráždění. Ještě šetrnější může být jemné přikládání čisté textilie na obličej místo intenzivního tření.
Ručníky na ruce by měly být rovněž oddělené od osobních osušek. V koupelně je totiž používá více lidí a při osušování rukou se na ně mohou přenášet mikroorganismy z rukou i z okolního prostředí.
Zásadní je především to, aby ručníky nebyly společné pro celou rodinu. I když spolu lidé žijí ve stejné domácnosti, nemusí mít stejný zdravotní stav a mohou si předávat některé infekce.
